Menu
Ve stejné době jako dům paní Pecheové byl postaven také nárožní dům do ulice Pastýřské, podle jednoho ze svých majitelů dlouhá léta zvaný dům dra.Horlivého čp.521. Postaven byl na místě zbořeného původního domu, respektive hospodářského dvora a jako novostavba si podržel původní staré číslo popisné.
V Pozemkové knize se jako první zapsaní majitelé, tehdy ještě starého domu, uvádějí k roku 1874 Josef a Anna Boškovi. Od nich koupil pozemek se starou zástavbou v roce 1883 JUDr.Karel Horlivý s manželkou Františkou, který dal původní stavby zbořit a na jejich místě nechal v letech 1884-86 vystavět honosný nárožní dům. Dr.Vladimír Přibyl k tomuto domu uvádí: „Na prvém místě (ve stavitelských počinech Rudolfa Štecha v Nádražní ulici) je třeba uvést dům JUDr.Karla Horlivého čp.521 (1884). Upoutá nepochybně nejen ušlechtilou úpravou průčelí, ale i tvorbou vnitřního prostoru, kde mimo jiné dominuje architektonicky cenné, široké dvojramenné schodiště se sochami a chodba s jemnou štukovou výzdobou připomíná snahu architekta a stavebníka o práci v detailu.“
Nebude od věci, připomeneme-li si osobnost JUDr.Karla Horlivého trochu blíže. Byl slánským rodákem i když datum jeho narození zatím neznáme. Do společenského dění ve Slaném se zapojil již jako student, kdy patřil (od roku 1865) k předním zakladatelům slánského Sokola. O jeho nástupu do slánské advokátní praxe hovoří noticka ve Svobodném Občanu z 5.7.1879: „JUDr. Karel Horlivý, zemský advokát a rodák slanský, otevře svou advokátní kancelář ku konci tohoto měsíce v Slaném v budově „na poště“ na náměstí. JUDr.Karel Horlivý vyniká výtečnými vědomostmi právnickými, jakož i šlechetnou, vlasteneckou povahou, a proto se nadějme, že vřele uvítán bude jak od svých sourodáků, tak od svých krajanů z okolí slanského. Doposud účinkoval co zemský advokát v Unhošti a na Kladně, v kterýžto městech se těšil neobmezené důvěře a vážnosti.“
Do nového domu pak Karel Horlivý přestěhoval také svou advokátní kancelář. Z jeho další veřejně prospěšné činnosti si připomeňme, že byl členem akciového spolku pro vystavění divadla ve Slaném, byl členem výboru Občanské besedy, předsedou Bruslařského klubu a politicky se držel slánských Mladočechů. Mimo jiné se proslavil úspěšným zastupováním měšťana, hostinského a radního Antonína Churaina ve sporu s židem Abrahamem Herzem, který Churaina žaloval pro urážku na cti. JUDr.Karel Horlivý zemřel 13.2.1915. V roce 1912 koupil dům čp.521 MUDr.Ladislav Stejskal, po kterém v roce 1937 dědil syn JUDr. Ladislav Stejskal.
Když vás tedy u nádraží nestihlo žádné neštěstí, nepokopali koně, nenaložili pošťáci omylem do velkého vozu podobného pražskému „zelenému antonu“ (plesnivě však namodralé, olezlé barvy), ani neporazil autobus, zahnete po několika krocích kolem rohu a zříte (jen ve dne) před sebou velice pěkně dlážděnou ulici, lipami lemovanou. Říká se jí Wilsonova třída.
Dlažba její jest jednou z opravdových znamenitostí města, uzříte ji pouze v této ulici, jinde však nikoliv. Je-li kde jaká, pak taková, že mnohdy při nejlepší vůli a nejbujnější fantasii neuhodnete ani neuvěříte, že kráčíte po dlažbě. Myslíte, že šlapete po holém silničním štětu. Dlažba třídy Wilsonovy se vyznamenává tím, že stále na ní jsou dvě pídě bláta nebo prachu. Proto, že prach a bláto jsou po celém městě nesmírnou vzácností, tak se jimi město chlubí ve své nejkrásnější ulici. Před časem pro tuto ulici vydáno bylo zvláštní nařízení, že nikdy se jí nesmí dotknouti koště a kromě deště že nesmí na ni spadnouti kapka vody. Toto nařízení pak rozšířilo svoji platnost i na všecky ostatní ulice a zachovává se svědomitě, jako žádné jiné.
V Slaném doposud jsou pamětníci, kteří vyprávějí, že ještě před čtvrtstoletím třída Wilsonova dlážděna nebyla, bláta a prachu bývalo však již tehdy prý skoro stejně, možná tedy, že se tu uchovává jako historická vzpomínka. Z těch dob zachovány jsou ještě některé nedlážděné části chodníků, aby dnešní i budoucí pokolení viděla, jak to zde vypadalo.
„Obě strany ulice vroubeny jsou lipkami, které jsou tabu pro zahradnickou pilku, jež se jich nesmí nikdy dotknouti.“
Proto jsou tak rozsochaté, přesto však za léta, zvláště když kvetou, jest pod nimi příjemný a milý pobyt. Květ lipek však není tabu, alespoň ne pro domorodce a stává se kořistí toho, kdo dříve přijde, dříve a více si ho natrhá. Proto je zvykem Wilsonských, že si přivstanou. Ježto se každý domnívá, že mu patří ten květ, co vykvetl před jeho okny a pak co urve před okny sousedů (ovšem že i s listím a haluzkami), vjedou si trhači za časného jitra leckdy do vlasů, což bývá veselé i zajímavé. Běda však cizinci, obyvateli jiné ulice, kdyby si přišel utrhnouti kvítek. Byl by bez milosti lynčován. K lipkám podniká časem exkurse mládež všech škol, z celého okolí; studuje tu působnost přitažlivosti slunce, nachýlené a pokroucené kmeny jsou toho krásným dokladem.
Na jednom dosud nezastavěném prostranství v této representační třídě bývají umístěny cirky, houpačky, kolotoče a zvěřince, aby cizinec hned z první ruky viděl, jak se bavíme. Při libých zvucích flašinetu cudná omladina lelkuje a pak po párech tíhne do ústraní, dokončiti zábavu.
Prostor pro setkávání, spolupráci a sdílení mezi lidmi různých věkových skupin.
Máte zájem o spolupráci nebo uspořádání vlastní akce? Neváhejte se na nás obrátit. Jsme pro každou radost, a rádi společně tvoříme nové věci.